Jak se ze mě stal…
Zdravý Člověk
Krásný den, přátelé moji,
chci vám něco vysvětlit hned na začátku a to naprosto jasně. Nejsem lékař, nejsem doktor, nemám diplom na zdi a nenosím bílý plášť. Jsem obyčejný člověk, který se kdysi cítil úplně na dně a musel si sám zachránit vlastní zdraví, protože jsem pochopil, že pokud budu jen čekat na zázrak zvenčí, tak se mi život rozpadne před mýma vlastníma očima.
Upřímně řečeno, mně strašně vadilo, že se všude řeší jen příznaky, vše se lepí náplastmi, člověk mine stovky až tisíce eur a na konci je i tak tam, kde. Proto jsem se do toho ponořil naplno, už 13 až 14 let studuji, čtu, sleduji výzkumy, dívám klinické studie i in vitro studie a hlavně jsem se naučil jednu věc. Když si to spojíme dohromady, tělo není rozděleno na krabičky, ale je to jeden propojený systém, který buď jde do rovnováhy, nebo se postupně rozpadá.
Všechno to celé začalo ještě ve Spojeném království
Podívejte se, mnoho lidí si myslí, že když člověk žije v zahraničí, má dobrou práci, pravidelný příjem a okolí ho bere jako úspěšného, tak je automaticky spokojený a zdravý, jenže realita bývá úplně i. Já jsem před přibližně šestnácti lety žil v Anglii, pracoval jsem v dobré firmě, vydělával jsem slušně, měl jsem respekt, uznání a navenek to vypadalo tak, že mám život pevně v rukou a že se mi daří. Jenže uvnitř to bylo jinak.
Tělo mi už tehdy začínalo posílat první varování, jemné signály, že něco není v pořádku, ale já jsem je přehlížel, protože jsem řešil výkon, peníze, výsledky, tempo, stres a ten každodenní ani neuvědomí, že si potichu ničí zdraví. Tehdy jsem si myslel, že to zvládnu, že to je normální, že únava a pálení žáhy k tomu patří, že to přejde, když si odpočinu, jenže ono to neprocházelo, ono se to potichu nabalovalo a já jsem to roky ignoroval, protože jsem měl pocit, že když funguji navenek, tak jsem v pořádku i zevnitř.
Trávení bylo první a vždy jsem to úplně ignoroval
Pravda je, že u mě to celé začalo trávením. Nejprve to bylo jemné pálení žáhy, takové to píchání u srdce, kyselina v krku, občasné říhání a pocit, že jídlo v žaludku stojí déle, než má. Potom přišly extrémní křeče, pak jsem měl stále nafouklé břicho a bylo to tak nepříjemné, že jsem někdy i zvracel. Toto tělo nedělá jen tak, toto je signál, že trávicí trakt je v zánětu a ve stresu, jenže já jsem byl tehdy typický chlap. Přejde to, vydržím, dám si něco k potlačení a jdu dál.
V praxi to vypadá takto. Když se trávení léta dráždí, žaludek se neumí uklidnit, sliznice jsou narušeny a člověk si z toho vezme do života ještě více stresu, ještě horší jídlo, ještě méně spánku, tak se to časem změní na reflux, GERD a silný zánět žaludku. Přesně tohle se mi stalo. A teď to podstatné. Léky mi to často jen dočasně utlumily, chvíli jsem měl klid a za pár týdnů nebo měsíců se to vrátilo, jenže vždy o kus silnější, než by mi tělo říkalo, že takhle to už prostě dál nejde.
V zahraničí jsem byl vždy jen obyčejný „Cizinec“
Musím to říct tak, jak jsem to cítil a bez obcházení. V Anglii jsem měl často pocit, že nejsem člověk s problémem, ale jen další cizinec v pořadí, další číslo v systému. Někdy jsem doslova cítil ten pohled typu „Polish guy“, rychle vybavit, poslat pryč, další čeká za dveřmi. A věřte mi, když máte rozbitý žaludek, reflux vás pálí od rána do večera, břicho se kroutí v křečích a do toho vás tlačí stres z práce, vy nepotřebujete, aby vás někdo odbil za pár minut.
Potřebujete, aby se někdo zastavil a zeptal se, co se děje, jak to celé vzniklo, co tomu předcházelo, co všechno s tím souvisí. Místo toho jsem často dostal jen pilulku na potlačení příznaku, krátkou větu a na shledanou. A já jsem odcházel domů s pocitem, že nejsem vyslechnut, že jsem s tím sám, a mezitím se to ve mně nabalovalo dál, pomalu, potichu, ale jistě.
Imunita mi úplně spadla a byl jsem neustále nemocný
Víte, když je trávení dlouhodobě rozbité, nejde jen o břicho. Tělo přestává vstřebávat, sliznice slábnou, energie se vytrácí a člověk jde na doraz, i když se snaží fungovat normálně. Přesně tohle se stalo mně. Imunita mi padla tak, že jsem byl nemocný pořád. Ne jednou za zimu, ale patnáct až dvacetkrát do roka. Stačilo málo, profouknutí, stres, únava a už byly oteklé uzliny, teplota, chřipka, antibiotika, sirupy a léky. Chvíli klid a za pár týdnů znovu to samé.
Nejhorší bylo to, že mi trvalo celé týdny, než jsem se z toho jak tak pozvedl. Ráno jsem se budil bez síly, jako by mě někdo vybil zevnitř. Tělo si pamatuje, když ho léta tlačíte přes sílu a pak se vždy začne bránit tím nejjednodušším způsobem. Vypne energii, vezme vám chuť do života a začne se hroutit doslova jako takový jako domeček z karet.
Návrat na Slovensko a další kolotoč vyšetření
Když jsem se vrátil na Slovensko, já jsem si upřímně myslel, že doma to bude jiné. Že tady už nebudu ten cizinec, na kterého se dívají přes prsty. Že tady mě budou brát jako člověka, ne jako případ. A víte co? Byl jsem doma a stejně jsem se cítil hůř než v zahraničí. Nemusel jsem být „ten z venku“ a přesto jsem měl pocit, že nikam nepatřím. Že jsem jen další jméno v kartotéce, další papír, nebo jen takové další číslo v pořadí.
Začal jsem běhat po ambulancích a měl jsem pocit, že mě specialisté posouvají jako pingpongový míček. Gastroenterolog, revmatolog, neurolog, ušní nosní krční, oční, urolog, alergolog, imunolog. Každý se podíval na svůj kousek těla, každý řešil svůj výsek, ale nikdo se nepodíval na mě jako na celek. Někde mi řekli, že všechno je v normě. Jinde, že se s tím mám naučit žít. A jinde jsem dostal další lék, další pilulku, další papír.
A já jsem odcházel domů s pocitem, že se točím v kruhu a kolem dokola ve stejném. Stále jsem jakoby tak nějak cítil, že něco ve mně křičí, že něco není v pořádku, ale nikdo se neptá proč. Když člověk dostane jen další náplast a nikdo mu nevysvětlí, co to spouští a co to drží při životě, tak se to v něm jen hromadí. A nejhorší je to ticho mezi řádky. To ticho, když cítíte, že s vámi nikdo opravdu nemluví, jen vám podá recept a řekne na shledanou.
Štítní žláza mi otočila celý můj život naruby
Toto už není maličkost, tohle bylo pro mě období, kdy jsem měl pocit, že se mi život otočil o 180 stupňů. Měl jsem velmi silné autoimunitní zánětlivé onemocnění štítné žlázy. Začalo to výkyvy nálad, pak šla váha nahoru a já nechápal, co se děje, protože jsem měl pocit, že dělám všechno stejně. Když se to zhoršilo, štítná žláza mi začala reagovat na jakýkoli stres tak, že jsem přestával fungovat.
Řeknu vám pravdu, přišly stavy, které nelze pěkně popsat. Z ničeho nic jsem cítil, jako by mě někdo silnou rukou škrtil, přitom jsem neměl zvětšený krk, nic nebylo vidět, ale já jsem to cítil a neuměl jsem s tím nic udělat. Odešla mi nálada, odešla energie a měl jsem pocit, že umírám, že neumím mluvit, že se neumím pohnout, že tělo mě nepustí ani do obyčejného dne.
Jednou jsem se potil jako kůň, pak přišla zimnice, bolely mě klouby i kosti a do toho se mi začaly postupně vytrácet vlasy na koutech, až se mi dělala pleš. Když to celé zapadne, člověk pochopí, že toto není slabost, toto je obrana a tělo křičí.
Histamin a kopřivka nebo velmi těžké dýchání
A teď to podstatné, protože mnoho lidí tohle zná a bojí se o sebe. Měl jsem vážné histaminové reakce a extrémní kopřivku. Nebyly to malé flíčky, byly to obrovské mapy po celém těle, vystouplé i 2 až 3 milimetry, pálilo to, svědilo to, člověk má pocit, že hoří zevnitř. Měl jsem i potíže s dýcháním a když se vám špatně dýchá a zároveň máte tělo celé v reakci, tak psychika jde automaticky do paniky.
Mnohdy se mi už stalo, že člověk v tu chvíli dostane jen nejtvrdší antihistaminika a hotovo. Já jsem zažil i to, že mi imunoalergoložka řekla, že když nezaberou, mám si dát prednison, dokonce osm tablet najednou. Nechci chodit kolem horké kaše, mně to tehdy přišlo šílené, neboť prednison má své místo, ale ne jako takové naslepo „odpalte si systém“. Doposud nechápu, jak mi to mohla říct takhle snadno, když jde o hormony a nadledvinky. Toto vidím pořád dokola, potlačit, přebít, přežít.
Zákaly v očích a cesta do Višních Hágů
Další věc, na kterou jsem nezapomněl a ani nikdy nezapomenu. Z ničeho nic jsem začal mít zákal ve sklivci. Nejdřív to vypadalo nevinně, jen taková kaňka v levém oku, kterou jsem viděl ve světle. Potom se to začalo zvětšovat, množit a rozlézat, až jsem to měl přes celé levé oko a nakonec to přešlo i do pravého. Šel jsem k očnímu a bylo mi řečeno, že se s tím mám naučit žít, že na to nic není a laser mi to nedělají, protože to není prý až tak strašné a měl jsem přijít za 1 rok.
Když se na to podívám zpětně, tohle je přesně ta past. Člověk odejde domů a čeká, jenže za ten rok se mi to rapidně zhoršilo. Šel jsem k dalšímu očnímu, pak k dalšímu a nakonec mě poslali i do Višných Hágů. Zkusme si to říct normálně. Všude vyšetření, všude papír, všude výsledky, ale odpověď žádná. A výsledek je, že člověk odchází s pocitem, že je na všechno sám.
Zlom nastal když jsem začal hledat příčinu
Toto je ten moment, kdy mi to celé docvaklo. Řekl jsem si, že buď se z toho dostanu, nebo se v tom utopím. Sedl jsem si a začal jsem se k sobě chovat jako k člověku, ne jako ke stroji. Začal jsem si spojovat, co mi škodí, co mě dráždí, co mi rozhazuje žaludek, co mi zhoršuje reakce a kde se pořád točím v kruhu. Přestal jsem věřit na rychlé zázraky a začal jsem dělat jednoduché, ale brutálně důležité kroky. Strava, režim, spánek, stres, trávení, pak vše ostatní.
Trvalo mi to skoro tři roky, než jsem to celé postupně dával dohromady. Ne týden, ne měsíc. Krok po kroku, někdy s pády, někdy s hněvem, někdy se strachem, ale šel jsem dál, protože jsem nechtěl přežívat.
Zkoušel jsem celý svět dokud jsem to nepochopil
Zkoušel jsem výživové doplňky z celého světa, Slovensko, Česko, Rakousko, Maďarsko, Anglie, Nizozemsko, Německo, Austrálie, Amerika. Hodně věcí vypadalo moudře, mnoho věcí mělo krásný obal, ale když tělo nemá opravené trávení, tak je to často jen další zátěž a další vyhozené peníze. Potom jsem našel přirozenou cestu, ne jako jednu pilulku, ale jako systém, který dá tělu signál, že se může uklidnit a opravovat. Fulvová kyselina, huminová kyselina, přírodní extrakty, bylinkové čaje, jednoduchá jídla, pravidelnost. A ono to dává smysl, když si člověk uvědomí, že tělo nepotřebuje další zásah, ale potřebuje konečně podmínky.
Proč vznikl Zdravý Člověk
A tady se dostáváme k jádru. Když jsem se z toho začal dostávat a začal jsem znovu normálně fungovat, já jsem si uvědomil, že to, co jsem prožil, neprožívá jeden člověk. Toto prožívá strašně mnoho lidí a mnoho lidí mi říká to samé. Roman, já už nevládnu. Roman, já nevím, co mám jíst. Roman, já jsem byl všude a nikdo mi nepomohl. Přesně tehdy vznikl Zdravý Člověk.
Ne jako obyčejný e shop, ale jako komunita zdraví a místo, kde lidem řeknu věci na rovinu, spojím jim souvislosti a dám jim systém, který má hlavu a patu. Já nejsem léčitel, já nejsem zázrak. Já jen ukazuji cestu, mluvím pravdu a dávám lidem oporu, aby přestali dělat chyby, které je ničí. A zároveň jsem si řekl, že pokud něco vyvíjím, tak to musí být uděláno tak, aby to tělo umělo využít, aby to nebyla další náplast, ale jasný signál pro trávení, střeva a celý systém.
Proto vznikly i naše vlastní receptury funkčních přírodních léčiv na základě Fulvovy kyseliny. Vyvíjeli jsme je roky, protože jsem nechtěl prodávat náhodnou směs, ale něco, co zapadne do reality života a tělo toho umí využít. Jsem hrdý na to, co jsme vytvořili, protože vím, že to vzniklo z bolesti, zkušeností a touhy, aby lidé nemuseli prožívat to, co jsem přežil já.
Co děláme jinak než všichni a proč to funguje
Když spojíme pochopení příčiny, nastavení trávení a náš systém s přírodními léčivy, dosahujeme výsledků kolem 90 % u většiny kombinovaných onemocnění. To není reklama, to jsou reálné příběhy lidí, kteří se po letech bolesti začali znovu cítit jako zdravý člověk.
Při rakovině je to číslo nižší a to hlavně proto, že jde o poslední stádium, kde je problém velmi hluboký, je třeba ho zachytit včas a mnoho lidí už nechce, nebo nedokáže provést zásadní změny. Beze změny se však nic nemění.
- odhalím skutečnou příčinu vašich potíží a nebudeme potlačovat příznaky
- zaměřím se na trávení jako základ zdraví, neboť odtud se vše odvíjí
- vysvětlím propojení střev, hormonů, nervů, tlaku a spánku
- projdu léky, které mohou stav zhoršovat nebo brzdit zlepšení
- doporučím úpravu stravy pro zklidnění žaludku a střev
- nastavím jednoduchý plán krok za krokem, který lze reálně dodržet
- ukážu co tělo potřebuje pro více energie a méně bolesti
Právě proto dosahuji takových výsledků. Neskládám náhodná řešení, ale spojuji fungování lidského těla jako celku a dávám mu podmínky, aby se mohlo opravovat.
Poslední věc, kterou vám chci ještě říct
S láskou a zdravím,
Roman Adamkovič
Zakladatel, ředitel
a jeho tým
